Existují odhady, které prokazují, že investicemi do izolací obytných budov můžeme ušetřit více plynu, než kolik ho spotřebují všechny plánované plynové elektrárny ČEZ dohromady. Se současnými technologiemi lze energetickou náročnost českých domů – a tedy účty za energii, exhalace skleníkových plynů i dovoz plynu z Ruska – postupně snížit asi o 60 %. Možnosti snížení energetické náročnosti českých budov jsou šestkrát větší než množství energie, kterou by dodávalo kontroverzní rozšíření uhelných dolů na Mostecku pod sousední obce.
Význam snížení spotřeby
Energie je hnacím motorem vývoje lidstva. Ekonomický růst a životní úroveň obyvatel planety Země byl vždy ve vazbě na nové objevy ve využívání energií
– rozdělávání ohně, vynález parního stroje, využití ropy. Společnost se stala závislá na neobnovitelných zdrojích energie a tak se současně s pokrokem zanedlouho projevily i negativa tohoto růstu.
Přitom vazba pokroku na nové objevy ve využívání energií platí stále – moderní alternativou využívání energií není jejich čerpání – ale úspory prostřednictvím izolací. Klimatické změny
a emise skleníkových plynů vznikající lidskou činností jsou zásadní otázky životního prostředí pro 21. století. Závratně vysoké ceny energií, zvyšující se emise skleníkových plynů, potřeba vytvářet nová pracovní místa
a zajišťovat hospodářský růst, to jsou ožehavé otázky nejen pro Evropu současnosti. Proto se také prostřednictvím Kjótského protokolu EU zavázala k snižování emisí.
Úspory energie - impuls pro stavebnictví
Nadějné závěry byly zveřejněny již v Zelené knize (2006) a vývoj ukázal,
že nyní platí dvojnásob. Z hlediska konkurenceschopnosti a Lisabonské strategie Evropská unie může podle studií uspořit nákladově efektivním způsobem v moderním stavebnictví nejméně 20 % ze své současné spotřeby energie, což představuje za rok částku 60 miliard EUR. Budovy se v celé Evropské unii podílejí na spotřebě energií ze 40 %. Tento podíl přitom můžeme jednoduchými cestami – například izolováním střech a obvodových stěn - snížit na polovinu. Proto je zaměření na budovy tak důležité. Podle očekávání by snížení energetické náročnosti budov mělo ročně přinést úspory nákladů na energie ve výši 270 mld. eur a snížení emisí oxidu uhličitého o 460 mil. tun (víc než celkový závazek Evropy podle Kjótského protokolu), nižší spotřebu energií odpovídající úsporám ve výši 3,3 mil. barelů ropy denně a vytvoření zhruba 530 000 – 1 000 000 pracovních míst. Tyto studie vyčíslují úspory až 270 mld. EUR, které nebudou utraceny za energii a povedou ke zlepšení životních podmínek obyvatel EU. Průměrná domácnost v EU tak může ročně dosáhnout úspor od 200 EUR do 1000 EUR v závislosti na své spotřebě energie. Úspora energie je nejvhodnějším způsobem snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení kvality ovzduší, zejména v hustě obydlených oblastech a pomůže splnit závazky z Kjóta.
Význam izolací pro životní prostředí.
Důsledné využívání izolací je tak hlavním příspěvkem proti změnám klimatu v rámci režimu vyplývajícího z rámcové úmluvy OSN o změně klimatu po roce 2012. Ukazuje se, že státní podpora na realizaci úsporných opatření v oblasti tepelné ochrany budov je v takovém případě velmi efektivní - nižší než by byla potřeba na podporu v nezaměstnanosti, navíc skoro trojnásobek uspořených nákladů za energii oproti investicím. Toto odvětví ve stavebnictví přitom může vytvořit stovky míst (odhad v EU 250 000) na plný úvazek. Jedná se o pracovní místa pro vysoce kvalifikované osoby a pro profese v oblasti stavebnictví. Zaměstnanost se vytváří především na místní úrovni. Dále je třeba zmínit zhruba trojnásobný multiplikační efekt stavebnictví ve vztahu k ostatním oborům. Obdobně lze vyhodnotit i realizace doporučení vyplývající z územních energetických koncepcí
a provedených energetických auditů.
Současné připravené programy Zelená úsporám - GIS - i programy PANEL, OPPI, OPPŽ, atd.
byly bezvýhradně přijaty, získaly plnou podporu a přibližují vlastníkům nemovitostí šanci zvýšit svoji životní úroveň a to v širokém slova smyslu ekonomicky i environmentálně právě nyní.
Teď je ten pravý čas zateplit.
Co je klimatická změna?
Klimatickou změnou rozumíme jen takové proměny klimatických poměrů, které souvisejí s antropogenně podmíněným růstem „skleníkového efektu“ atmosféry od začátku průmyslové revoluce (asi r.1750) a dokážeme je rozlišit od změn přirozených. Před vykonáváním souvislé průmyslové činnosti se koncentrace skleníkových plynů měnila pouze nepatrně. Lidská činnost také „obohatila“ atmosféru o nové plyny - freony a halony. Existují relativně přesné odhady, že v roce 2002 byla koncentrace CO2 a metanu
o 159% vyšší jako před rokem 1750 při CO2 až o 20% vyšším
než v roce 1950.
Život společnosti je stále těsněji spojen se spotřebou energie a dalších přírodních zdrojů. Spotřeba energie na jednoho obyvatele souvisí s hrubým národním produktem a je do značné míry také ukazatelem vyspělosti státu. Většinu energie získávané spalováním fosilních paliv spotřebují domácnosti. S tím je spojeno znečišťování ovzduší se všemi nepříznivými až hrozivými důsledky pro naše životní prostředí.
Zvyšování koncentrací skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti klimatický systém země ovlivňuje. Je ale prokázáno, že asi tři čtvrtiny antropogenních emisí CO2 zesilujících v posledních letech tzv. „skleníkový efekt“ pochází ze spalování fosilních paliv. Na základě modelů zabývajících se projekcí vývoje změny klimatu je odhadován nárůst globální teploty o 1,4 – 5,8 ºC v horizontu konce 21. století. Globální oteplování s sebou přináší řadu negativních projevů v oblasti životního prostředí a fungování ekosystémů včetně vážných dopadů na oblasti jako je vodní režim, zásobování potravinami, zvyšování hladin moří a oceánů, ale také finanční sektor.
Extrémní projevy počasí, které představují například povodně či naopak sucha, jsou jedním z možných důsledků globálních klimatických změn. Finanční zátěž nepředstavuje pouze sanace těchto projevů. Je třeba brát v úvahu i předpokládanou míru nárůstu emisí a koncentrací skleníkových plynů v budoucích letech. Pro příznivý obrat je proto důležitý protokol podepsaný 11.12.1997 v Kjótu, který je prvním právním dokumentem ukládajícím jednotlivým státům světa přijmout závazky na celkovém snížení emisí skleníkových plynů do konce roku 2012. Evropský program pro změnu klimatu (ECCP), který byl spuštěn v březnu 2000 zahrnuje řadu (35) nákladově efektivních opatření, která EU pomohou dosáhnout svého 8% cíle snížení emisí.
Ta zahrnují systém obchodování s emisemi EU, právní podporu obnovitelných zdrojů energie na výrobu elektřiny a biopaliv pro silniční dopravu a též právní předpisy na zvyšování energetické efektivity budov, podporu kombinované výroby tepla a elektřiny a kontrolu nad vysoce účinnými fluorizovanými plyny.
Kroky Evropské unie
Ve snaze jít příkladem se EU zavázala, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů alespoň o 20 % bez ohledu na to, jak se zachovají jiné země. EU hodlá tohoto snížení dosáhnout pomocí opatření v rámci nové integrované politiky v oblasti energetiky a změny klimatu spolu s opatřeními, která jsou již zavedena. Zateplených domů v EU neustále rychle přibývá. Hlavními zeměmi, ve kterých se prosazuje především výstavba nízkoenergetických a pasivních staveb, jsou Německo a Rakousko, kde domů v nízkoenergetickém nebo pasivní standardu existují již tisíce. K dalším zemím, kde jsou výrazně sledovány nízkoenergetické standardy patří také Švýcarsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko či Nizozemsko. V posledních letech roste v těchto zemích zájem zejména o pasivní výstavbu. V Německu se každým rokem počet pasivních domů zdvojnásobí, v Rakousku je to přibližně třetina novostaveb v pasivním standardu. V některých zemích, jako například ve Velké Britanii a Švédsku, mají velmi podrobně nastavenou strategii snižování energetické náročnosti. Nejde pouze o snížení celkové energetické náročnosti pro konečného uživatele, ale projevuje se zde i snaha o přístup udržitelnosti i ve volbě materiálů a dimenzích nosných konstrukcí staveb. Podle nových švédských požadavků by budovy na jihu země měly při hodnocení energetické náročnosti, podle evropské směrnice 91/2002/ES o energetické náročnosti budov, splňovat požadavek 110 kWh/m2 za rok. V severní části země je požadovaná hodnota stanovena na 130 kWh/m2 za rok. To v podstatě znamená, že všechny budovy jsou navrhovány tak, aby splňovaly nízkoenergetický požadavek. Počet pasivních domů se v Evropě každým rokem zdvojnásobuje.
Individuálními cíli stanovenými protokolem je vázáné i Česko.
Současné kroky v ČR
Byl zaveden Systém obchodování s emisními povolenkami vytvořený Evropskou unií jako domácí nástroj vedoucí k redukci skleníkových plynů a tedy splnění závazku z Kjótského protokolu. Tento nástroj je zakotven ve směrnici 2003/87/EC a Česká republika jej implementovala po vstupu do Unie. V současnosti probíhají jednání o prodeji povolenek s Nizozemím, Japonskem a Španělskem. Prodejní cena povolenek bude záviset na jejich aktuální ceně na trhu. Odhady se pohybují mezi deseti až dvaceti pěti miliardami korun. Velký posun v oblasti zateplování budov nyní čeká i Česko. Ministerstvo pro místní rozvoj vyjednalo z Evropského fondu pro regionální rozvoj 13 mld.Kč na investice do bytového fondu. České republice se tímto otevírá možnost finančně podpořit zateplování
a další ekologické úpravy bytů a domů.
Co je to Kjótský protokol?
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) a její Kjótský protokol poskytují mezinárodní rámec pro boj se změnou klimatu. UNFCCC byla jako první mezinárodní opatření zabývající se tímto problémem přijata v květnu 1992 a v březnu 1994 vešla v platnost. Tuto úmluvu ratifikovalo dosud již 189 států, což jsou téměř všechny státy na světě. Úmluva zavazuje své strany povinností nastavit národní programy pro snižování emisí skleníkových plynů a předkládat pravidelné zprávy. Též vyžaduje, aby vyspělé země mezi stranami úmluvy – ne však rozvojové země – do roku 2000 stabilizovaly své emise skleníkových plynů na hodnotách roku 1990.
Rozlišením vyspělých zemí od těch rozvojových úmluva připouští, že vyspělé země jsou zodpovědné za většinu stávajícího nárůstu skleníkových plynů v atmosféře. A z tohoto důvodu by úmluva měla vést k jejich snižování. Strany UNFCCC se každoročně scházejí, aby zhodnotily stávající vývoj a projednaly další opatření. Pro sledování emisí skleníkových plynů je nastaveno mnoho globálních monitorovacích a zpravodajských mechanismů.
Když vlády zemí přijímaly UNFCCC, věděly, že tyto závazky nebudou dostatečným řešením pro změnu klimatu a 11. prosince 1997 podnikly další krok a k rámcové úmluvě o změně klimatu přijaly v japonském městě Kjóto tzv. Kjótský protokol. Na základě UNFCCC ustavuje tento Protokol právně závazné limity emisí skleníkových plynů pro 38 vyspělých zemí a Evropské společenství (EU-15). Též zavádí inovativní tržní mechanismy – nazývané také Kjótské flexibilní mechanismy – zaměřené na udržování nízkých nákladů na snižování emisí.
Dle Kjótského protokolu musí vyspělé země snižovat své emise u šesti skleníkových plynů (CO2, který je tím nejdůležitějším, metanu, oxidu dusného, hydrogenfluorovodíků, polyfluorovodíků a fluoridu sírového) o zhruba 5% vzhledem ke stavu v roce 1990, a to během prvního “kontrolního období” od roku 2008 do roku 2012. Pětiletému období byla dána přednost před jednorázovým cílovým rokem z důvodu vyrovnání ročních emisních výkyvů, způsobených neovlivnitelnými faktory, jakým je například počasí. Pro rozvojové země nejsou stanoveny žádné emisní cíle.
Tento Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005. Podmínky pro vstoupení tohoto Protokolu v platnost vyžadují, aby jej ratifikovalo alespoň 55 stran úmluvy (UNFCCC) a aby mezi těmito stranami byly vyspělé země, které odpovídaly za alespoň 55% emisí CO2 v roce 1990. První podmínka byla splněna již v roce 1998. 18. listopadu 2004 proběhla ratifikace Ruska (zodpovědného za 17.4% emisí vyspělých zemí v roce 1990), čímž bylo zajištěno splnění podmínky o 55% emisí. O 90 dní později vstoupil Protokol v platnost, což znamenalo, že povinnosti ukládané jeho stranám se staly právně závazné.
Ke dni 6. února 2006 ratifikovalo Protokol již 160 zemí a Evropské společenství. Tři země, které původně podepsaly tuto úmluvu, dosud Protokol neratifikovaly: Spojené státy Protokol odmítly, zatímco Austrálie se rozhodla Protokol neratifikovat a Monako jej zatím neratifikovalo. To znamená, že povinnost dosahovat svých kjótských cílů má 35 vyspělých zemí spolu s Evropským společenstvím.
Co nového vyplývá z konference OSN v Montrealu roku 2005?
Během této konference, která probíhala od 28. listopadu do 9. prosince 2005 kanadském Montrealu, se konaly dvě schůzky současně: 11. Konference stran úmluvy UNFCCC (COP-11) a vůbec první schůzka stran Kjótského protokolu (COP/MOP-1).
Se zhruba 10 000 účastníky to byla od přijmutí Kjótského protokolu největší mezivládní konference o změnách klimatu a historická událost.
Vlády učinily více než 40 rozhodnutí, která podpoří snahy o globální změnu klimatu. Tento balík rozhodnutí, takzvaný „Montrealský akční plán“, vyztuží Kjótský protokol a otevře dveře novému mezinárodnímu rámci pro řešení změny klimatu po skončení prvního kontrolního období Protokolu v roce 2012.
V Montrealu přijaly strany Kjótského protokolu takzvanou „Směrnici“ Kjótského protokolu, která stanovuje podrobná pravidla, která zajistí jeho hladké plnění. Rozhodly se usměrnit a vyztužit „Mechanismus čistého rozvoje“, jeden z inovativních mechanismů Protokolu, který začne fungovat po vstoupení Protokolu v platnost. Za tímto účelem se vyspělé země zavázaly k dotaci ve výši € 7 milionů, včetně € 3,7 milionů od členských zemí EU a € 850 tisíc od Evropské komise. Strany též spustily mechanismus „Společné implementace“ a dohodly se na režimu spolupráce, který se bude zabývat nejen zeměmi, které limity nesplňují, ale také zajistí pomoc zemím, které mají problémy splnit své závazky, a bude rozhodovat o způsobilosti zemí pro účast na Kjótských flexibilních mechanismech.
Nejdůležitějším bodem je však dohoda stran Kjótského protokolu o okamžitém započetí jednání o nových emisních cílech pro vyspělé země tak, aby úspěšně dosáhly stávajících limitů, které mají být splněny do roku 2012. Současně se 189 stran UNFCCC, včetně těch mimo Kjótský protokol – jako např. USA, dohodlo, že v období příštích dvou let povedou dialog ohledně dlouhodobého společného postupu proti změnám klimatu.
Tato jednání by měla vést k dalšímu mezinárodnímu rámci pro řešení klimatických změn.
Závazky EU dle Kjótského protokolu a pokrok v jejich dosahování
Dle Kjótského protokolu se EU-15 (15 zemí, které byly členskými státy EU v době ratifikace Protokolu) zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 8% oproti stavu v roce 1990 během prvního kontrolního období od roku 2008 do roku 2012. Tento cíl je 15 členskými zeměmi sdílen dle právně závazné „dohody o sdílení břemene“, která pro každou členskou zemi stanovuje individuální emisní cíl. Z deseti členských zemí, které přistoupily k 1. květnu 2004, má dle Kjótského protokolu osm z nich individuální redukční cíle ve výši 6 nebo 8%. Redukční cíle nebyly stanoveny pouze pro Kypr a Maltu.
V roce 2003, který je posledním rokem, pro který jsou dostupné příslušné údaje, snížila EU-15 své emise o 1,7%. Emise rozšířené EU byly nižší o 8%. Předpoklady ukazují, že doplňkové postupy a opatření, plánovaná a zatím nezavedená členskými zeměmi, a využití flexibilních mechanismů Kjótského protokolu sníží emise EU-15 o 9,3% oproti stavu v roce 1990 do roku 2010 – což je více než dostatečné pro splnění 8% redukčního cíle – zatímco redukce emisí EU-25 dosáhne 11,3%. Pouze šest členských zemí nesměřovalo ke splnění svých cílů: Dánsko, Irsko, Itálie, Portugalsko, Slovinsko a Španělsko (viz „Příloha“ pro bližší informace).
Co se stane pokud nějaký stát své cíle nesplní?
Režim spolupráce v rámci Kjótského protokolu je na mezinárodní úrovni jedním z nejkomplexnějších a nejpřísnějších. Pokud jakákoli strana Protokolu nesplní svůj emisní cíl, vyžaduje Protokol vyrovnání tohoto rozdílu ve druhém kontrolním období (po roce 2012), navíc však s 30% penalizací. Musí též vytvořit kontrolní akční plán, který stanovuje opatření učiněná pro dosažení požadovaného cíle a odpovídající časový harmonogram. Této zemi bude navíc pozastavena způsobilost k „prodeji“ dle mezinárodního systému Protokolu o obchodování s emisemi.
Na členské země EU-15 se však kontrolní mechanismy Kjótského protokolu budou vztahovat pouze tehdy, pokud EU-15 jako celek nesplní svůj 8% redukční cíl. Pokud by k tomuto došlo, bude dle dohody EU o sdílení břemene každá členská země dosahovat svého cíle a EU jako celek nevyhoví své povinnosti dosáhnout cíl -8%.
Kromě toho bude moci Evropská komise rozhodnout o zahájení postupů proti členským zemím EU-15, které nesplní své cíle dle dohody o sdílení břemene.
Zbývajících osm členských zemí s cíli stanovenými Kjótským protokolem (Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Slovinsko) jsou vázané svými individuálními cíli stanovenými Kjótským protokolem, a to jak dle postupů Kjótského protokolu při jeho neplnění, tak dle práva EU.
Tržní mechanismy Kjótského protokolu
Kjótský protokol představuje tři tržní mechanismy, známé jako Kjótské flexibilní mechanismy: obchodování s emisemi mezi vládami s Kjótskými cíli, mechanismus čistého rozvoje a společná implementace. Tyto umožní vyspělým zemím ekonomicky dosáhnout svých cílů obchodováním s emisemi mezi sebou a získáváním kreditů za projekty omezující emise v zahraničí. Tyto tři mechanismy jsou odůvodňovány tím, že emise skleníkových plynů jsou globálním problémem a z vědeckého hlediska nezáleží na tom, kde k jejich snižování dochází. Snížení emisí tak může být dosahováno tam, kde budou vynaložené náklady nejnižší.
Aby nebyly tyto mechanismy zneužívány, byla již stanovena podrobná pravidla a kontrolní struktury.
Obchodování s emisemi
K obchodování s emisemi dochází mezi dvěma zeměmi s Kjótskými cíli. Každé zemi bude přiděleno fixní maximální množství emisí, které může emitovat v průběhu daného kontrolního období (2008-2012) tak, aby splnila svůj cíl. Země, které budou emitovat nižší množství, mohou nevyužitou kvótu prodávat ostatním zemím, které emitují více. Tím bude ke snižování docházet tam, kde jsou náklady na splnění cílové hodnoty nejlevnější.
EU, inspirována tímto systémem, vyvinula a zavedla svůj vlastní systém obchodování s emisemi, který funguje na úrovni firem. Tento systém, který byl spuštěn 1. ledna 2005, zahrnuje všech 25 členských zemí EU a je prvním mnohonárodním systémem pro obchodování s emisemi na světě.
V souladu s tímto systémem EU mají členské země EU stanoveny limity emisí CO2 pro téměř 11500 energeticky náročných závodů (ocelárny, elektrárny, rafinerie ropy, papírny, sklárny a vápenky), které se společně podílí na téměř polovině veškerých emisí CO2 v EU. Bylo toho docíleno vyhlášením povolených hodnot emisí pro společnosti, které stanovují, kolik CO2 mohou tyto závody emitovat v průběhu prvního obchodovacího období 2005-2007.
O dalším kole přidělování emisních limitů, na obchodovací období 2008-2012, se bude rozhodovat v roce 2006. Společnosti, které emitují méně než je dovolené množství, které jim bylo přiděleno, mohou prodávat přebytek společnostem, které mají s dodržením svých limitů problémy, nebo těm, pro které jsou opatření na snižování emisí dražší než nákup přebytečných emisních kvót na trhu. Jakákoli společnost může rovněž zvyšovat své emise nad rámec přiděleného množství tak, že získá více povoleného množství na trhu. Tento systém vyžaduje plnou integraci nákladů společností na emise CO2 do svých rozhodovacích procesů. Přináší jim tak možnost snižovat emise tam, kde je to nejlevnější, čímž bude snižování emisí probíhat při nejnižších možných nákladech pro danou ekonomiku. Podporuje též inovace – společnosti jsou totiž motivovány zvyšovat svou energetickou účinnost a investovat do klimaticky příznivějších technologií. EU též ukázala svou ochotu spojit svůj systém s podobnými obchodními systémy v dalších zemích.
Mechanismus čistého rozvoje a společné implementace
Mechanismus čistého rozvoje (CDM) a Společná implementace (JI) umožní vyspělým zemím zčásti dosáhnout svých závazků pro snížení emisí tak, že při předložení projektu na snižování emisí v zahraničí, budou dosažené redukce započítávány k jejich vlastním závazkům. JI umožní předkládat projekty v ostatních vyspělých zemích s Kjótskými cíli, zatímco projekty CDM bude možné uskutečňovat pouze v zemích bez těchto cílů, tj. rozvojových zemích. Tyto dva mechanismy sníží náklady na plnění Protokolu, přinesou rozvojovým zemím vyspělejší technologie a podpoří spolupráci mezi zeměmi s Kjótskými cíli.
CDM kredity lze generovat zpětně, od roku 2000 dále, zatímco JI kredity musí být generovány během daného období 2008-2012. CDM proto již funguje. Podmínkou pro vydávání kreditů s ohledem na dosažené snížení emisí bude skutečný, měřitelný a dlouhodobý přínos pro změnu klimatu, který bude výsledkem těchto projektů a bude doplňkem k tomu, k čemu by došlo bez těchto projektů.
Evropský systém obchodování s emisemi je propojen s CDM i JI. Společnosti zahrnuté do tohoto systému obchodování s emisemi EU mohou využívat kreditů z projektů CDM (od 1. ledna 2005) i z projektů JI (od 1. ledna 2008) tak, aby splnily své závazky vůči tomuto systému obchodování.
Kroky EU pro boj se změnou klimatu
Boj proti změně klimatu je jednou z priorit Evropské komise. Je to jeden z hlavních závazků dle strategie udržitelného rozvoje EU a první ze čtyř primárních oblastí politiky dle 6. Akčního programu pro životní prostředí (2002-2012). Páteří snahy komise o implementaci protokolu je “Evropský program pro změnu klimatu” (ECCP), který byl spuštěn v březnu 2000. Pod tímto deštníkem vyvinula Evropská komise spolu se širokým okruhem odborníků a investorů nákladově efektivní opatření, která EU pomohou dosáhnout svého 8% cíle snížení emisí. Dosud bylo zavedeno již 35 takových opatření. Ta zahrnují systém obchodování s emisemi EU, právní podporu obnovitelných zdrojů energie na výrobu elektřiny a biopaliv pro silniční dopravu a též právní předpisy na zvyšování energetické efektivity budov, podporu kombinované výroby tepla a elektřiny a kontrolu nad vysoce účinnými fluorizovanými plyny. Komise též vyjednala dohodu s evropskými, japonskými a korejskými výrobci automobilů o snížení emisí CO2 u nových vozů do roku 2008/2009 o průměrně 25% oproti stavu v roce 1995.
Druhá fáze ECCP byla spuštěna v říjnu 2005, aby identifikovala další nákladově efektivní opatření na snižování emisí po roce 2012. Zaměřuje se na kontrolu a vyztužování implementace opatření ECCP I, na zachytávání uhlíku a geologická úložiště, emise ze silniční a letecké přepravy a strategie pro adaptaci na nevyhnutelné důsledky změny klimatu.
Důsledky změny klimatu
Důsledky změny klimatu jsou zjevné a s dalším růstem teplot se očekává jejich zesilování. Ve 20. století vzrostla průměrná globální teplota o přibližně 0,6°C a střední teplota v Evropě vzrostla o více než 0,9°C. 90. léta byla celosvětově nejteplejším desetiletím od roku 1861, kdy se teploty začaly měřit, a všech 10 zaznamenaných nejteplejších let nastalo po roce 1991. Podle úřadu NASA byl nejteplejším zaznamenaným rokem rok 2005, následovaný roky 1998, 2002, 2003 a 2004.
Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který sdružuje přední světové odborníky v této oblasti, představil ve své Třetí hodnotící zprávě z roku 2001 fakt, že se od roku 1990 do roku 2100 celosvětová průměrná teplota povrchu zvýší o 1,4 až 5,8°C při obvyklém vývoji obchodu, a též že se za stejné období zvýší hladiny moří o 9 až 88 centimetrů. Pokud nebudou k zamezení či omezení těchto změn podniknuty žádné kroky, budou mít značné ekologické, ekonomické i sociální následky.
Tyto následky s sebou přinesou zeměpisné posuny ve výskytu různých živočišných druhů anebo jejich vyhynutí. Změny charakteru vodních srážek budou v mnoha oblastech vyvíjet tlak na vodní zdroje, čímž budou ovlivněny zdroje pitné vody i zavlažování. Extrémní podnebné podmínky – bouře, záplavy, sucha a vlny horka – se stanou častější, čímž bude trpět lidstvo i hospodářství. Teplá období budou ve vnitrozemských zeměpisných šířkách sušší při častějších výskytech sucha a poklesu půdy. To bude obzvláště závažné pro oblasti, kde již nyní dochází k vážnému vysoušení a poklesu půdy. Trpět budou zejména rozvojové země a tropické nemoci se rozšíří do dalších zeměpisných pásem.
Zjištění IPCC byla podpořena zprávou Evropského úřadu pro životní prostředí vydanou v srpnu 20041, která potvrzuje, že Evropa se otepluje rychleji, než je celosvětový průměr. V případě, že růst emisí skleníkových plynů bude nadále pokračovat, předpokládá se růst teploty v Evropě o další 2,0 až 6,3 °C v tomto století. Zpráva též identifikuje široké spektrum stávajících i budoucích důsledků změny klimatu v Evropě, včetně následujících:
- Téměř dvě ze tří katastrofických událostí od roku 1980 lze přímo připisovat záplavám, bouřím, suchům nebo vlnám tepla. Průměrný počet takových počasím a podnebím způsobených katastrof za rok se v průběhu 90. let zdvojnásobil v porovnání s předchozím desetiletím. Hospodářské ztráty se díky těmto událostem za posledních 20 let více než zdvojnásobily na zhruba €8.5 miliard ročně. Je to způsobeno několika příčinami, včetně vyšší četnosti těchto událostí, ale též sociálně ekonomickými faktory, jako např. zvýšením bohatství domácností, vyšší mírou urbanizace a nákladnější infrastrukturou zranitelných oblastí.
- Roční počet záplav v Evropě a počet jimi postižených lidí stoupá. Změna klimatu pravděpodobně zvyšuje četnost záplav, zejména pak povodní, které pro lidstvo představují největší nebezpečí.
1“Důsledky změny klimatu v Evropě”, zpráva EEA č. 2/2004, k dispozici na:
http://reports.eea.eu.int/climate_report_2_2004/en/.
- Změna klimatu způsobila za poslední tři desetiletí snížení počtu druhů rostlin v různých částech Evropy, zejména pak v horských oblastech. Některé druhy rostlin pravděpodobně vyhynou, neboť další faktory, např. fragmentace jejich přirozeného prostředí, omezí přizpůsobivost těchto druhů rostlin na změnu klimatu.
- V osmi z devíti evropských ledovcových oblastí jsou ledovce na ústupu, a to při své nejnižší síle za posledních 5000 let.
- Hladiny evropských moří se v minulém století zvyšovaly o 0,8-3,0 mm za rok. Předpokládaná míra zvyšování hladin moří pro toto století je 2x-4x vyšší.
- Předpoklady též ukazují, že do roku 2080 téměř zcela vymizí chladné zimy, zatímco horká léta, sucha a silné deště či krupobití budou mnohem četnější.
Jakou pozici zaujme Komise vzhledem k rozhovorům o budoucích opatřeních proti změně klimatu?
Na montrealské konferenci OSN o změně klimatu prosadily členské země EU a Evropská komise, zastoupená členem Komise pro životní prostředí Stavrosem Dimasem, zahájení rozhovorů o dalších opatřeních. Cílem EU, potvrzeným na summitu EU v Bruselu v březnu 2005, je omezit zvyšování globální průměrné teploty na 2°C nad úroveň před průmyslovou revolucí – takové zvyšování je považováno za možné vzhledem k našim adaptivním možnostem. V několika příštích dekádách tak bude nezbytné výrazně omezit celosvětové emise a okamžitě zahájit jednání o tom, jak toho docílit.
Na konferenci v Montrealu povzbudil EU souhlas všech jejích partnerů se zahájením těchto jednání. Ta budou nyní probíhat ve dvou paralelních „stopách“ – Kjótská (strany Kjótského protokolu budou jednat o dalších závazcích pro rozvojové země) a UNFCCC (strany povedou dvouletý dialog o dlouhodobých opatřeních) – a budou zahájena v květnu 2006 v Bonnu.
EU byla pro tato jednání přiřazena konstruktivní a vůdčí role, přičemž pro zajištění skutečně společného úsilí bude EU úzce spolupracovat s našimi partnery. Klíčové principy podpory pozice EU jsou navrženy v politickém spisu vydaném Komisí v únoru 2005: „Vítězství v boji proti globální změně klimatu"2.
Zahrnují pět základních prvků:
- plná účast všech hlavních emitujících zemí,
- zahrnutí všech emitujících sektorů, včetně letectví, námořní přepravy i lesního hospodářství (vzhledem k odlesňování),
- zvýšený výzkum a vývoj a přijímání technologií s nižšími emisemi uhlíku,
- nepřetržité využívání tržních mechanismů pro udržení nízkých nákladů na snižování emisí,
- adaptace na následky změny klimatu, neboť některé jeho důsledky jsou nevyhnutelné.
Summit EU v Bruselu v březnu 2005 tyto principy potvrdil a dal tak podnět zvýšenému úsilí při jednání s celou řadou zemí o dalších opatřeních proti změně klimatu, do kterých se zapojí též EU. Přizvány byly též další země, aby společně nacházely strategie pro dosahování nezbytného snižování emisí, včetně metod pro snižování emisí skupiny vyspělých zemí v rozsahu 15-30% do roku 2020 v porovnání s emisemi v roce 1990, také však pro snižování emisí po roce 2020.
Další informace o budoucích opatřeních proti změně klimatu můžete najít v MEMO/05/42 a o obchodování s emisemi v MEMO/06/2 a MEMO/05/84.
Komplexní informace o postupu EU vůči změně klimatu jsou dostupné na:
Informace o rámcovém programu OSN najdete na:
Emise skleníkových plynů v roce 2003 a předpokládané emise v letech 2008-2012 v porovnání s výchozím rokem
| Cíl | Emise v roce2003 | 2008-2012 se stávajícímipostupy a opatřeními | 08-2012 s doplňkovými postupy a opatřeními anebo Kjótskými mechanismy |
|---|
EU-15 | -8.0% | -1.7% | -1.6% | -9.3% |
|---|
EU-25 | - | -8.0% | -5.0% | -11.3% |
|---|
Rakousko | -3.0% | 16.6% | 8.7% | -18.1% |
|---|
Belgie | -7.5% | 0.6% | 3.1% | -7.9% |
|---|
Česká republika | -8.0% | -24.3% | -25.3% | -26.5% |
|---|
Dánsko | 21.0% | 6.3% | 4.2% | nedostupné |
|---|
Estonsko | -8.0% | -50.8% | -56.6% | -60.0% |
|---|
Finsko | 0.0% | 21.5% | 13.2% | 0.0% |
|---|
Francie | 0.0% | -1.9% | 9.0% | -1.7% |
|---|
Německo | -1.0% | -18.5% | -19.8% | -21.0% |
|---|
Řecko | 25.0% | 23.2% | 34.7% | 24.9% |
|---|
Maďarsko | -6.0% | -31.9% | -6.0% | - |
|---|
Irsko | 13.0% | 25.2% | 33.4% | nedostupné |
|---|
Itálie | -6.5% | 11.6% | 13.9% | -3.7% |
|---|
Lotyšsko | -8.0% | -58.5% | -46.1 | -48.6% |
|---|
Litva | -8.0% | -66.2% | -50.6% | - |
|---|
Lucembursko | -8.0% | -11.5% | -22.4% | nedostupné |
|---|
Nizozemí | -6.0% | 0.8% | 3.5% | -8.5% |
|---|
Polsko | -6.0% | -32.1% | -12.1% | - |
|---|
Portugalsko | 27.0% | 36.7% | 52.1% | 42.2% |
|---|
Slovensko | -8.0% | -28.2% | -19.7% | -21.3% |
|---|
Slovinsko | -8.0% | -1.9% | 4.9% | 0.3% |
|---|
Španělsko | 15.0% | 40.6% | 48.3% | 21.0% |
|---|
Švédsko | 4.0% | -2.4% | -1.0% | - |
|---|
Spojené království | -2.5% | -13.3% | -20.3% | - |
|---|
Poznámky:
1) V souladu s Kjótským protokolem musí 15 členských zemí (označených *), které tvořily EU před jejím rozšířením na 25 členských zemí dne 1. května 2004, v období 2008-2012 snížit své společné emise skleníkových plynů o 8% oproti stavu v roce 1990. Tento cíl je společný pro všech 15 členských zemí dle právně závazné dohody o sdílení společného břemene (Rozhodnutí Rady ES 2002/358/EC z 25. dubna 2002). Většina z deseti členských zemí, které se k EU připojily 1. května 2004, má dle Kjótského protokolu své vlastní individuální cíle. Vyjímkami jsou Kypr a Malta, které stanovené cíle nemají.
2) Devět členských zemí EU-15 (Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Španělsko) hodlá využít kjótské flexibilní mechanismy a za tímto účelem si rozdělit finanční zdroje ve výši € 2,730 miliónů na pětileté období).
3) Stávající postupy a opatření jsou ta, na které se vztahuje jeden či více z následujících bodů:
- (a) existuje platná státní legislativa;
- (b) byla uzavřena jedna či více nezávislých dohod;
- (c) finanční zdroje byly rozděleny;
- (d) lidské zdroje byly mobilizovány;
- (e) bylo učiněno oficiální vládní rozhodnutí a závazek k pokračování v implementaci je zřejmý. Doplňkové (plánované) postupy a opatření jsou předmětem jednání s reálnou šancí k jejich přijetí a budoucímu zavedení.
4) U zemí, které neposkytují scénáře s doplňkovými postupy a opatřeními, jsou scénáře stávajících opatření považovány za souhrnné údaje pro další plánování (EU-15, EU-25).
5) Údaje nezahrnují emise a vyjmutí z využití půdy, územní změny a lesní hospodářství. Předpoklady pro Polsko zahrnují pouze CO2 a N2O. Předpoklady pro Španělsko zahrnují pouze CO2.
6) Další informace najdete v Monitorovací zprávě 2005 a „Zprávě o prokazatelném vývoji" na: http://www.europa.eu.int/comm/environment/climat/gge.htm.
